Ve chvíli, kdy to budete sami pořádně chtít a to tak, že se odhodláte změnit celý svůj život, zajeté koleje a hodíte za hlavu výmluvy, které jste měli vždy v zásobě. Nejde to, nemám kolo, nemám permanentku na cvičení, nemůžu, protože je pozdě, brzo ráno, nechce se mi, musím udělat věci do práce. A co se jídla týče, tak nechcete vařit pro sebe zvlášť, v práci jinak nevaří, nemáte čas na jídlo, nestíháte snídani a večer se vám už nechce. Zní to přinejmenším povědomě? Vítejte do klubu. Možná s tím zvládnete něco udělat jako Romana.
Když tělo nadává
„Nebyla jsem nikdy modelka, ale po změně práce, kdy jsem jen seděla a mluvila do telefonu, se to zhoršovalo. Při sezení jsem paradoxně pořád jedla. Oříšky, čokolády, bonbony. Do kantýny na oběd, s kolegyněmi jsme doma pekly a vždy přinesly „vzorek“ pro ostatní. Během roku jsem přibrala dvacet kilo a najednou se necítila pohodlně. Ale změna, ta přišla až po dalších pěti kilech. Tělo nevydrželo a já si zlomila nohu. Komplikovaně, u lékaře mi řekli, že musím minimálně měsíc ležet a ještě neopomněli dodat, že tělo nezvládlo takovou zátěž, pětadvacet kilo navíc je už hodně“ rozpovídala se Romana.
„Odeslali mě na nutriční poradenství, kde mi BMI kalkulačka spočítala, že jsem v kategorii obezita druhého stupně a já se najednou uviděla nahá a nebylo to hezké. Děsivé. S problémy s nohou jsem moc sportovat nemohla, tak mi doporučili kalorické tabulky, ve kterých jsem hledala jídla a snažila se jíst zdravě. Nešlo to tak dobře, ráno jsem se do snídaně nutila, zelenina a ovoce byli problém, večer jsem chtěla své chipsy, ale nepovolila jsem. Začala jsem shánět zdravé recepty, které by mohly nahradit můj jídelníček a nebyly to jen nemastné a neslané pokrmy a šlo to. Po půlroce jsem zhubla třináct kilogramů, cítila se podstatně líp. A nakoplo mě to dál“ usmívá se Romana, které pohyb najednou nedělá problém.
